skibi-blog.cz

To se nám nějak rozpršelo, co? Jediná, kdo z toho má radost, je Chavo. Dostala zbrusu nové holínky a svůj vlastní deštník, který si už dlouho přála. Teď mě a pejska Báru vláčí po Břevnově od louže k louži, čvachtá se a cáká na všechny strany, zatímco my mokneme. Vůbec jí nevadí, že se s Bárou významně koukáme na hodinky a nervózně podupáváme. Vždyť přece, co je lepší, než pořádná kaluž? Copak to, mámo, nechápeš?

Dnes tu máme jubilejní 50. zápisek, tentokrát z deníčku spokojeného otce. Chavo nás samozřejmě každý den překvapuje, roste z ní velká sportovkyně, umělkyně, prostě nezávislá moderní žena. Něco jako K., ale v mini vydání. Začala si prozpěvovat, zkouší adrenalinové sporty, po lehké nápovědě pozná základní spektrální barvy (sedmou "indigo" si nejsem jistý ani já), nad nočníkem opovržlivě ohrnuje nos a dává přednost vyměšování do pohodlných plenek. Přesně jako K. Prostě vzdělaná, samostatná, odvážná dámička.

Naše dcera se zatím v dětském kolektivu jako rozený vůdce neprojevila, i když to s H. čekáme každým dnem. Začátkem prázdnin ještě stále postávala opodál, obezřetně sledovala dění na pískovištích a již zdálky se vyhýbala zárodkům budoucích konfliktů (škoda že doma to nefunguje, tam je generálním ředitelem a faraonem v jedné osobě). Hodně jsme sázeli na to, že měsíční intenzivní výcvik rošťáckým bratrancem a mazanou sestřenicí posune Chava z role otloukané oběti do kasty dětských predátorů. Postaví se Chavo po návratu svým nepřátelům, nebo bude dál spoléhat na deus ex machina, čili zásah maminčin?

Ano, je to tak, konečně jsme se stali pyšnými vlastníky vozíku za kolo. Je to taková pěkná věcička, říkali jsme si, a bylo by ještě pěknější, kdyby Chavo měla konečně svůj a my mohli vyrážet každý týden na kola a nemuseli to brát pokaždé přes radotínskou půjčovnu. Co na tom, že ho nemáme kam dát. Dáme si ho prostě do obýváku a Chavo ho bude vyžívat jako domeček, autíčko, truhličku, rakvičku či vozovou hradbu. Prostě ho musíme mít! A jaký to vozík že jsme si vybrali?

Návrat z dovolené je vždycky průšvih. Konec nicnedělání, lelkování a zapojit se zpátky do pracovněvýrobního a společenského procesu. I nás čekal tento návrat do reality po téměř pěti týdenní dovolené a vyrovnávali jsme se s ním každý po svém. A hádejte, kdo si zvykl nejrychleji? Ano, náš světaznalý Chavo. S novou motorkou se projíždí po starých známých hřištích, potkává své staré známé kamarády a nadšeně jim vypráví o zemi za velkou louží, kde volně běhají "mumu". Více najdete v článku.

Tak tu máme druhou půlku prázdnin. Nás už žádná velká dovolená nečeká, ovšem Chavo bude asi potřebovat nějak zabavit. V Kanadě jsme nasadili vcelku vysokou laťku, pořád tam běhala s dětmi, pištěla radostí a kolem bylo pokaždé dost dospěláků k okouzlování. Pravda, doma na to má babičky, dědečky, tetičky a strejdy. Jenže s dětmi je to teď trochu horší. Rodiče všech jejích obvyklých kamarádů, na které se Chavo těšila, si totiž zrovna teď pořídili druhá miminka, takže mámy polehávají po porodnicích a tátové se otáčí v práci. Musím rychle něco vymyslet, než mě doma Chavo umlátí xylofonkem. Že bychom si taky pořídili druhé mimino? H. chce, aby se jmenovalo Kajetán, takže bych to radši nechala ještě chvíli uležet. Více v článku

Naše dny v Kanadě se chtě nechtě pomalu chýlily ke konci a nám nezbylo než si těch posledních pár dnů jaksepatří užít. Rozhodli jsme se, že už budeme jen relaxovat. Do tohoto mírumilovného plánu spadalo hlavně grilování na pláži a popíjení tequily, ale stihli jsme i výlet na Whistler a Cypress Bowl, dvou hlavních lokací letošní zimní olypmiády. Cypress Bowl, kde se na olympiádě jely snowboardové disciplíny a akrobatické lyžování, je skvěle přístupný přímo ze západního Vancouveru. V létě sice nefunguje, ale alespoň nabízí hezkou vyhlídku na město. Whistler Blackcomb je asi o 100 km dál, je to největší zimní středisko v severní Americe, a na místním ledovci se dá většinou lyžovat i v létě. Kromě toho je tam spousta zábavy pro cyklisty a příznivce adrenalinových sportů. Jak dopadly poslední výlety do kanadské přírody? Čtěte dále

Vancouver je celý protkaný cyklistickými stezkami, jak v downtownu, tak samozřejmě i v širším okolí. A nejvíc se cyklisté vyřádí v místní Stromovce - Stanley parku. Jedná se vlastně o poloostrov západně od centra, který je protkán cyklostezkami (jízda po jeho obvodu měří asi 10km a celkem jich tam je skoro 200km), divoce v něm rostou sekvoje, relaxovat tu můžete u jezírek s divokými ptáky nebo u vyhlídky na širé moře. Jak výlet Stanley Parkem probíhal? Čtěte dál

Protože jsme s sebou do Kanady táhli vcelku objemnou krosničku na nošení ucabrtaných batolat, museli jsme podniknout i nějakou zásadní výpravu. Volba padla na Vancouver island, ostrov asi 3x větší než střední Čechy, ze západu otevřený do Tichého oceánu. Je to skvělé místo pro všechny outdoorové dobrodruhy - divočina, hory, jezera, deštné pralesy plné medvědů, a díky příznivým vlnám na pacifické straně také populární destinace surfařů všeho ražení. Lačni dobrodružství jsme si půjčili auto, stan a spacáky, přečetli si manuál pro případ napadení divou zvěří, a vyrazili jsme na trajekt. Jak výlet dopadl? Čtěte dál

Chavo si svůj dočasný domov okamžitě zamilovala. Ve třípatrovém domečku se prohání s bratrancem Diegem, sestřenicí Chloe a pejskem Codym. Všichni jsou na ní moc hodní a Chavo je v sedmém nebi. Mají tu moře krásných hraček, které Chavo kramaří a posléze nosí Codymu k rozkousání. I Chavova láska k jídlu si tu přijde na své, už ochutnala místního lososa, teriyaki kuře i suši, večeřela hummus, francouzský toast i quesadillas, a taky se naučila ujídat nám hranolky. Trpíme totiž s H. skrývanou vášní pro hamburgery, takže jak můžeme, utíkáme do Wendy's či A&W a cpeme se Mamaburgry, Papaburgry a Big Kahuna burgry a své dětmi vynervované buňky si slastně obalujeme blahodárným tukem. Chavo samozřejmě hned prokoukne, že máme něco lepšího, než jsou její loupané biokřížaly, a tvrdě se dožaduje alespoň přiložených "hanouků" s "kešupem". Snad to její žaloudek nějak přežije. Více se dozvíte v článku