Komu (Z)voní plena 38 - PFF

Minulý víkend se v Praze konala nejdůležitější akce roku - Prague Food Festival. Jak jde o jídlo, Chavo samozřejmě nesmí chybět, a tak jsme celá rodina vyrazili hned v pátek okouknout a ochutnat, co nového se za ten rok urodilo. Místo akce - jižní zahrady Pražského hradu - slibovalo dobrou atmosféru a krásnou vyhlídku, účast vybraných restaurací zase zajímavou chuťovou zkušenost. Chava jsem vyzbrojila kočárkem, dudlíkem a dekou, jejího tátu peněženkou (jasně, že ne mojí), sebe pro jistotu pláštěnkou a vyrazili jsme.

Cesta se nám trochu protáhla, když Chavo nevhodně zvolila k vyměšování parkoviště na Pohořelci, ale toto neplánované zdržení jsme brzy dohonili rychlou chůzí Loretánskou ulicí až na místo konání PFF. Koupili jsme lístky, zásobili se místní měnou – Grandy – a vrhli jsme se do víru labužnického mámení. Škoda, že nejsme foodblog, mohli bychom vás zahrnout vzletnou literární ódou na hříšně vypadající laskominky. Takhle jen naťukneme, že úplně nejvíc nás jako milovníky dobrého masa dostalo vyzrálé české hovězí z Ambiente a dančí carpaccimi z restaurace Bellevue. Dokonce teď zvažujeme, že si místo pejska domů koupíme malého daňka, tak dobré to bylo.

Ale zpátky k festivalu: První hodinku naše dcera naštěstí prospala, a my si tak v klidu mohli dát jídlo a  vychlazenou Stellu a kochat se panoramatem Prahy. Po Chavově probuzení už naše odpoledne tak harmonické nebylo, museli jsme ji totiž na opětovné výzvy  přítomných policistů vyhánět z přísně střeženého trávníku. Tam se jí pochopitelně líbilo nejvíc. Nakonec se nám ji chvíli podařilo udržet pod kontrolou pomocí jemného králíka v dijonské omáčce s bílým a zeleným chřestem. Degustační porce ale pro Chava nebyla žádným soupeřem, takže za tři minuty se zase hrnula na trávník. Ze strachu před jejím zatčením jsme museli obětovat ještě maracujový sorbet, luxusní linecký koláček a čokoládovou pěnu. Když nám pak ale hamounsky snědla i závitek s tandoori kuřetem a začala se sápat po nejjemnější vepřové panence v tmavém tramezzini, vypustili jsme ji radši naposledy na trávník, zhltli panenku a začali troubit k ústupu. 

Vyšťourali jsme Chava zpod obří  Plečnikovy mísy, přes její protesty jí přikurtovali do kočárku a slíbili jí, že se na Hrad tohle léto ještě určitě podíváme.

Nebyla tu sice poprvé,  když jí bylo asi půl roku, vzali jsme ji sem na výstavu fotografií o životě vojáků za první světové války, která jí svou  výpovědní hodnotou hluboce zasáhla. Teď už je ale větší, takže by se mohla proběhnout po nádvoří, házet drobné do kašny a koketovat s hradní stráží.  Docela dobrý nápad na nedělní procházku, ne? Vezmeme s sebou i našeho daňka, aby se v parku pěkně popásl a o naše carpaccimi bylo dobře postaráno.