Komu (Z)voní plena 40 - Chavo v novohradských horách 2

Takže zpátky do jižních Čech - Chavo byl naložen do luxusního vozíku Chariot, spolu se všemi hračkami, knížkami a křupkami, které mu měly dělat na naší cyklistické vyjížďce společnost. Naposledy jela koncem minulého léta, tak jsem byl zvědavý, jak se k tomu postaví teď, když už je z ní malá slečna.  S výrazem zkušeného harcovníka se rozvalila v sedačce, do jedné ruky si vzala pytlík křupek, do druhé napínavý příběh o krtkovi a potopě a řekla, že mám udělat hačí (na kolo), ať už jako konečně jedeme. Tak se tedy drž, dcero, vyrážíme.
 
Cesta krásně ubíhala, krajina v okolí novohradských rybníků je opravdu krásná a rovinatá. První podezření na odbornost vedení výpravy jsem pojal při prvním asi tříkilometrovém stoupání - že by nějaký vysokohorský rybníček nebo snad pleso? Co vám mám povídat, od té doby jsme stoupali a klesali zhruba v kilometrových intervalech. Chavo si spokojeně broukala ve vozíku a já urputně funěl a soptil do někdy i docela příkrých stoupání. Na každé odbočce samozřejmě parta trpělivě čekala, jenže jen co jsem dorazil, a ještě než jsem se stačil vydýchat, pokračovalo se dál. Uplně jsem tak ztratil vliv na směr a délku výletu a byl jsem ztracen uprostřed Novohradského pralesa. To myslím doslova a do písmene, protože z ničeho nic se zpevněná cesta ztratila a dál se dalo pokračovat jen pěšmo, přes blata, kořeny a pokácené stromy. Mezi větvemi sem tam probleskovalo slunce, kolo i vozík jsem musel přes největší překážky tlačit. K mému velkému překvapení se z vozíku ale ozývalo jen radostné "Jejej... o ou". Díky svému odpružení zvládal Chariot i ten nejtěžší terén na výbornou a Chavo vůbec netušila, že jsme z toho hustého lesa taky nemuseli vůbec vyjet. Příště se budu snažit držet spíš na zpevněných cestách, ale jak vidět, dobře odpružený vozík zvládne i těžší terény.

Na co si při jízdě s vozíkem ale musíte dávat pozor především, je jízda skrz kaluže, protože od zadního kola samozřejmě odlétává bahno a kamínky. Mechanické nečistoty jsou zachycovány jemnou síťovinou, která tvoří střechu vozíku, v tom problém nebyl.  Ale špinavé kapky z kaluží přistály přesně na Chavově obličeji, protože jsem zapomněl přetáhnout i průhledný igelitový kryt vozíku, který by tomuto zabránil. Když jsem ji pak před hospodou vyndal z vozíku, vypadala jako veselý cyklista po útoku černých neštovic. Ale nic, co by nespravila rychlá očista mokrým kapesníčkem a ochutnání tátova řízku a hranolků.

Z víkendu jsem Chava vrátil poněkud špinavého, ale šťastného a plného zážitků. K. trochu koukala, když dcera ráno u snídaně odmítla obvyklý chleba se sýrem a dožadovala se koláče a dortu. Já se tvářil jakoby nic, jenže pak K. začala vybalovat špinavé oblečení a narazila na netknuté bio konzervičky, co Chavovi s sebou zabalila.
Co jste to tam vlastně celou dobu jedli, ptala se. Já mlčel jako hrob, ale Chavo mě práskla - hanolky, maminko. Odpoledne jsem si jí vzal stranou a uzavřeli jsme bilaterální dohodu o  nesdělování citlivých informací třetí straně. Sakryš, budu si teď muset dávat víc pozor, když už není nemluvně!