skibi-blog.cz

Protože jsme s sebou do Kanady táhli vcelku objemnou krosničku na nošení ucabrtaných batolat, museli jsme podniknout i nějakou zásadní výpravu.
Volba padla na Vancouver island, ostrov asi 3x větší než střední Čechy, ze západu otevřený do Tichého oceánu. Je to skvělé místo pro všechny outdoorové dobrodruhy - divočina, hory, jezera, deštné pralesy plné medvědů, a díky příznivým vlnám na pacifické straně také populární destinace surfařů všeho ražení. Lačni dobrodružství jsme si půjčili auto, stan a spacáky, přečetli si manuál pro případ napadení divou zvěří, a vyrazili jsme na trajekt.

Cesta to byla zajímavá, na palubě byla zima a větrno, což se Chavovi zrovna moc nelíbilo. Za hodinku a půl jsme dorazili do Viktorie, hlavního města provincie BC, kde se Chavo rychle projel na motorce parlamentem, poslouchal folkaře v parku a zděšeně utíkal před hejnem rozzuřených pávů. Pak zpřeházel vlajky na kriketovém hřišti, vylezl na prastarou sekvoj a podíval se pod sukni jednomu medvědovi. Zkrátka atrakcí bylo tolik, že se nám jen s nasazením všech sil podařilo  odtáhnout ji do kempu na kraji prvního z mnoha chráněných přírodních parků, kde jsme měli strávit noc.

Vypadalo to tam všelijak, většina obyvatel kempu tam evidentně normálně bydlela v přívěsech, které pamatovaly i lepší časy. Atmosféra byla poněkud stísněná a dokonce jsme chvíli přemýšleli, jestli nás tam náhodou v noci někdo nepodřízne. Zato Chavo byla ze stanu nadšená. Bohužel úplně nepochopila, že v něm budeme i spát, takže uspávání bylo poněkud složitější. Nevím, co na ten její řev asi říkali starousedlíci, ale asi se nad námi slitovali, protože jsme se ráno probudili živi a zdrávi.

Ani Chavo, ani H. si nestěžovali na nenáročnou stravu. Chavo popíjel José Cuervo, H. upíjel studený sunar. Já si koupila chleba s konzistencí hasicí pěny, což ovšem nebyla nejlepší volba s ohledem na má rovnátka - ta potvora vám vleze všude, a když si zrovinka zapomenete mezizubní kartáček, máte o zábavu postaráno.

Zatímco já jsem se šťourala v zubech, H. s Chavem vymýšleli, kudy pronikneme do místního hvozdu. Na každém kroku jsme naráželi na cedule, které varují před medvědy a radí, jak se s nimi vypořádat. Takže abyste věděli: když vás objeví medvěd, nesmíte utíkat, ale hlasitě halekat a mávat klackem. Když vás pronásleduje, můžete vylézt na strom, ale medvěd může někdy vylézt za vámi. Když vás napadne, musíte bojovat!

Chavo byla našimi řečmi o medvědech celá nadšená, protože jak už víte, je to její nejoblíbenější zvíře. Když jsme se v obavách pouštěli mezi kapradiny a staleté cedry, nadšeně je přivolávala: "Mumu! Mumu!" Alespoň jsme jí tedy vysvětlili, jak bojovně mávat nad hlavou klacíkem. Medvědi to viděli, lekli se a utekli, a my tak šťastně sedíme zase na základně u počítače a datlujeme zprávu o dalším týdnu v Kanadě.

P.S. Po mnoha měsících útrap jsme se se zbytkem naší původní posádky prosekali hustým pralesem až na pobřeží Pacifiku. Morálka mužstva byla bídná, ale pohled na oceán nám dodal novou naději. Snad se přece jen vrátíme domů a zase obejmeme naše ženy a děti. Do té doby nám pomáhej bůh!