Komu (z)voní plena 48 - Jak jsme si koupili vozík

Ano, je to tak, konečně jsme se stali pyšnými vlastníky vozíku za kolo. Je to taková pěkná věcička, říkali jsme si, a bylo by ještě pěknější, kdyby Chavo měla konečně svůj a my mohli vyrážet každý týden na kola a nemuseli to brát pokaždé přes radotínskou půjčovnu. Co na tom, že ho nemáme kam dát. Dáme si ho prostě do obýváku a Chavo ho bude vyžívat jako domeček, autíčko, truhličku, rakvičku či vozovou hradbu. Prostě ho musíme mít! A jaký to vozík že jsme si vybrali?

Možná by se zdálo, že zrovna my dva si zodpovědně vybereme z nabídky právě ten vozík, který nám za ty dva roky testování nejvíce přirostl k srdci. Možná byste si mysleli, že zvážíme všechna pro a proti, porovnáme jednotlivé parametry, kvalitu a design a rozumně zvolíme to nejlepší.  Chyba lávky - u nás tentokrát zvítězil prachsprostý mamon. To jsme takhle jednou večer seděli u notebooků, když H. najednou povídá, ženo, zde je veliká sleva na vozík! Hned jsme dali hlavy dohromady a protože nabídka 50% z ceny měla trvat už jen asi hodinu,  rozhodli jsme se neváhat a jednat. Kdo by řekl ne vozíku BURLEY SOLO za 250 dolarů?

Až čas ukázal, že ne všechno bylo tak růžové, jak se nám na začátku zdálo. Když jsme se s vozíkem zhruba po dvou měsících šťastně shledali, celková cena včetně poštovného, cla a DPH se vyšplhala zhruba na částku, za kterou je běžně k mání na českém trhu. S tím rozdílem, že jakákoliv reklamace se nám poněkud prodraží, pokud si ovšem s vozíkem neuděláme hezký rodinný výlet kamsi do Oregonu. Zkrátka, nechci slevu zadarmo. Ale dost už lamentování, když se to vezme kolem a kolem, jsme s ním vážně spokojení. A musíme být, po tom všem úsilí, co jsme do nákupu vložili :)

Minulý víkend jsme ho vzali na druhou testovací jízdu podél řeky Berounky. Začali jsme klasicky, auto jsme nechali u Bike centra Radotín (zvyk je železná košile) a vyrazili dolů k řece a na oběd do Černošic.  Místní cyklotrasu podél vody musím vážně pochválit, příroda okolo řeky je malebná a příležitostí k zastávce a občerstvení je také dost, takže ideální rodinný výlet.  Chavo si po obědě ve vozíku schrupla (sedátko se dá trochu položit na úkor zavazadlového prostoru - heč, CHARIOTE!) a my mezitím dojeli k dobřichovickému krámku s italskými specialitami, kde jsme trochu provětrali místní vinotéku a H. si dal tu nejlepší zmrzlinu vůbec, servírovanou v půlce kokosového ořechu. Nebylo mu ale přáno si ji v klidu vychutnat, protože byl okamžitě obklíčen tlupou malých ujídáčků. Já si zatím  vesele usrkávala své Chardonnay a v duchu blahořečila zákonodárcům, kteří mi vysloveně zakázali se o ně s malýma špuntama dělit.

Cestou zpátky se pak H. trochu zapomněl při testování odpružení Burley a podařilo se mu přetrhnout řetěz. Družstvo A (já) tedy muselo pro družstvo B (H. a Ch.) dojet autem, a kola jsme nakonec v Radotíně nechali obě.  H. si nechal spravit řetěz a já udělat garanční prohlídku. Za pár dní jsme si je tam jeli vyzvednout a říkali si, že to s tou naší nezávislostí na Radotíně nebude tak žhavé. Možná se začneme poohlížet, jestli tam někdo nenabízí 50% slevu na nějaký hezký domeček, kde bychom v klidu dožili...