Komu (Z)voní plena - HŘÍMĚŽDICE

Návrat z dovolené je vždycky průšvih. Konec nicnedělání, lelkování a zapojit se zpátky do pracovněvýrobního a společenského procesu. I nás čekal tento návrat do reality po téměř pěti týdenní dovolené a vyrovnávali jsme se s ním každý po svém. A hádejte, kdo si zvykl nejrychleji? Ano, náš světaznalý Chavo. S novou motorkou se projíždí po starých známých hřištích, potkává své staré známé kamarády a nadšeně jim vypráví o zemi za velkou louží, kde volně běhají "mumu".
Na mě se v práci nahrnuly projekty, které už nesnesly dalšího odkladu, pracovní doba začala připomínat tu z doby Arbesových štrajchpudlíků a já jen zoufale pohlédl k oknu a ptal se: "Proč?" Naštěstí ale ve světě funguje rovnováha mezi prací a odpočinkem, mezi černou a bílou, mezi radostí a smutkem. Mluvím samozřejmě o energetické rovnováze Jin a Jang. Tak tyhle dvě síly způsobily, že tvrdá otorocká práce byla poslední červencový víkend nahrazena akcí nadmíru odpočinkovou a to koncertem světoznámého hudebního tělesa The Wifebeaters, jehož členem je i váš skromný vypravěč. Vše se mělo konat v rámci hudebně-sportovního festivalu Highjump v krásném prostředí zatopeného Hříměždického lomu.
Zde bych asi měl vypíchnout, že K. je vlastně duchovní matkou celé kapely (před několika lety vznikla právě na její popud), Chavo je její nejmladší oddanou gruppie a já jsem jejím basákem. To jen abyste měli přehled o našich rolích v téhle taškařici. Chavo sice už viděla několik vystoupení hudebních interpretů mezinárodního věhlasu, ale jak asi tušíte, tohle byla kvalitativně uplně jiná váhová kategorie. Tohle byl koncert všech koncertů. Holky se vyšňořily, dorazily do festivalového městečka, moc jim to slušelo a hned zaujaly místo  v přední řadě, u pravé části hudební aparatury, za jejíž výkon by se nemuseli stydět ani The Rolling Stones (všimněte si velmi podobného začátku názvu kapely s naším). K. se vlnila do rytmu  a zamilovně koukala po baskytaristovi, zatímco Chavo nadšeně tleskala: "Táta zpívá!"  a po každé písničce se dožadovala přídavku.
Jak už to bývá, i tahle veselice musela zákonitě skončit a K. s CH. se musely vydat do hajan. Ještě než Chavo mohla mít příležitost protestovat proti umístění do kočárku, použili jsme na ní trik vyzkoušený už v letadle. Video iPod s krtečkem, který ji dokáře zaujmout jako nic jiného. Osobně nejsem velký příznivec toho brát děti na velké hudební nebo sportovní akce, ale když si přichystáte spoustu záložních plánů (pro případ, že se vaše ratolest nebaví tak jako vy), jde zvládnout všechno.
Druhý den už se Chavo pinožila po areálu jako velká hudební superstar s černými brýlemi a přijímala gratulace za svého indisponovaného otce, jehož hlas opustil Hřímeždice někdy kolem půlnoci. No, aspoň mě nikdo nenutil odpovídat na otázky nebo se věnovat společenské konverzaci a mohl jsem si v klidu užívat sluníčka. Tedy jen chvilku, než se protřelá K. naučila odezírat mi ze rtů.