Máme velkou rodinu - rozhovor

Váš medvěd Skibík pochází z početné medvědí rodinky a určitě se brzy dozvíte o jeho povedených brášcích. Ale když se dozvěděl o osmi dětech paní Lucie Singerové, trošku mu spadla brada. Tak velkou medvědí smečku ještě neviděl,  a tak se hned musel na pár věcí zeptat.

Přečtěte si rozhovor a uvidíte, že i takto velká rodina se dobře zvládnout a přinese rodičům spoustu radosti. Paní Singerová má každopádně náš obdiv a vždycky jí radi ve Skibi Kids vidíme.

1.Představte nám prosím krátce vaší rodinu...

Je mi 41let, vystudovala jsem střední zdravotnickou školu. 5let jsem pracovala jako zdravotní sestra v nemocnici na Bulovce, kde jsem poznala mého manžela, se kterým máme 8 dětí. Na koníčky a záliby mi při tolika dětech moc času nezbývá (řekla bych, že největší zálibou a koníčkem jsou právě oni), ale pokud přeci jen najdu chvíli, ráda čtu, poslouchám hudbu, baví mě práce v kuchyni a ráda žehlím (i když to někdy není vidět :-), nebot při našem množství prádla stačí 1-2 dny vynechat a vyroste mi neuvěřitelná hromada vypraných oblečků.

2. Velkou rodinu jste chtěla mít od malička, nebo se Vám mateřství tolik zalíbilo až s prvním dítětem, že jste se s manželem rozhodli mít dalších sedm ratolestí?

Jako dítě jsem o počtu dětí nepřemýšlela, vždy jsem si myslela, že když budu mít jednou děti, tak určitě dvě až tři. S manželem jsme plánovali první dvě děti, ostatní jsme sice neplánovali, ale moc chtěli. Mateřství se mi zalíbilo hned od prvního okamžiku, kdy jsem zjistila, že jsem poprvé těhotná. Když se nám narodil první syn, bylo to něco neuvěřitelného, prostě zazrak. Vychutnávali a užívali jsme si každou chviličku, vše jsme řešili v největším klidu a pohodě a odměnou nám za to byl krásný usměvavý chlapeček. Tak tomu bylo i po narození dalších sedmi dětí, kterým jsme se snažili dát maximum, lásku, jistotu, zázemí. Proto nikdy nebyl důvod řešit, že nás bude opět o jednoho více, věděli jsme, že to zvládneme.

3. To zní moc hezky. Můžete nám Vaše děti trochu představit? 

Michal (18), Iveta (17), Martin (16), Anna (14), Tomáš (11), David (8), Daniel (3), Jakub (1). Všechny naše děti mají spolu moc pěkný vztah, funguje mezi nimi soudržnost, přátelství, láska, fixování jeden na druhého, např. když jedno z dětí odjede na školu v přírodě, vládne u nás zvláštní atmosféra. Nepřítomnost toho jednoho človíčka nás všechny dokáže úplně vykolejit z běžného dění. Samozřejmě že se také mezi sebou dokážou škádlit a vzájemně se pozlobit, ale zatím je to v přijatelné formě. Ani puberta u těch starších není tak katastrofální, pouze jsou chytřejší než my a tráví více času u zrcadla :-)... Nemyslím, že by měly některé děti k sobě blíž, všichni táhnou stejně za jeden provaz.

4. Je současný počet dětí ve vaší rodině konečný, nebo dále necháváte věcem volný průběh?

 Věcem necháme volný průběh, určitě bychom se dalšímu dítěti nebránili.

5. Jak to doma zvládáte? Pomáhají vám děti? Jak máte rozdělené domácí práce?

Doma zvládám, ale i nezvládám.Většinou si vždy rozvrhnu, co bych právě ten den chtěla udělat, důležité a nedůležité. Bohužel já skoro vše hodnotím jako důležité, takže když něco, co jsem měla v plánu, nestihnu, jsem na sebe naštvaná.

Děti mi pomáhají hlavně tím, že si musí udržovat pořádek ve svých věcech. Pak samozřejmě některé domácí práce jako je luxování a vynášení odpadků mají na starost děti. Spoustu věcí si ale dělám raději sama, protože jsem bohužel puntíčkář a vadí mi, když není práce udělaná podle mých představ. Moje holky mi rádi pomáhají v kuchyni, což vítám, a protože je to baví, jde jim to velmi dobře.

6. Co manžel, jak zvládá ten zápřah on?

Manžel je maximálně pracovně vytížený, ale i přesto se mi snaží pomáhat. Jsme velká domácnost a té práce je tolik, že ráda uvítám jakoukoliv pomoc kolem dětí. Jak jsem se již zmínila, v rámci svého puntičkářství si spoustu věcí dělám sama, což neznamená, že manžela nezapojuji do domácích prací, to určitě ne, ale jsem moc ráda, když se s dětmi učí, čte, hraje si. Myslím, že se vzájemně doplňujeme, a to mi moc vyhovuje. Důkazem toho je, že pokaždé, když jsem byla v porodnici, vše perfektně zvládl :-)))

7. Co je na tak veliké rodině to nejhezčí, a bez čeho byste se naopak obešla?

Nejkrásnější na rodině je to, že máte kolem sebe ty, které milujete, a oni vám vaši lásku opětují, dávají vám najevo, že vás potřebují. A protože je to přesně opačně, už bych nemohla existovat bez dětí, bez mého muže. Moc je potřebuji. Právě z těch dětí čerpám energii, sílu, optimismus, radost.... Nedokážu říct, bez čeho bych se naopak obešla, určitě jako každý člověk bez nemocí (často u nás funguje řetězová reakce, to pak dokáže pěkně potrápit).

8. Žijete  v bytě nebo v domku? Museli jste se třeba stěhovat do většího nebo upravovat byt?

 Nedávno jsme se přestěhovali do bytu 5+1. Byt jsme museli trochu dispozičně upravit, aby vyhovoval našim potřebám, hlavně aby děti měly své soukromí a zázemí. Ještě teď se zabydlujeme, ale jsme moc spokojení, líbí se nám v novém bytě. Měla jsem opravdu mnoho starostí a práce kolem vybalování a zabydlování. Syn navíc absolvoval během tří měsíců dvě operace, pak následovala rehabilitace, a protože nechodil do školy, musela jsem ho doma učit. Netušila jsem, že to bude tak náročné, hlavně ta výuka doma. Syn je jinak zdravý klučina, který měl vrozené ploché nohy a začal mít bolestivé obtíže při chůzi a sportování, tak nám doporučili operaci jedné, a pak druhé nohy, které absolvoval po 3.měsících za sebou.

9. Mnoho lidí by asi mělo obavu, že tolik dětí nebudou schopni finančně zvládat. Máte na to nějaký recept?

Recept asi žádný neexistuje, o tom by vám asi více řekl manžel, jako hlavní živitel rodiny. Já se snažím dobře hospodařit.

10. V rodinách je častý jev "dědění"  oblečení po starších sourozencích, jak je to u vás ? Jsou některé věci (např. hračky), které užily všechny vaše děti?

I u nás se to tak praktikuje, ale spíše u těch menších dětí, protože starší děti mají už svůj vyhraněný styl a navíc jsou to chlapci a děvčata. Ti menší jsou všichni kluci, takže co se nezničí určitě pak ještě odnosí další. Větší děti si oblečení už vybírají sami, to si už netroufám kupovat něco bez jejich schválení, ale u těch malých mě to moc baví. Mám pár kousků, které snosily všechny naše děti, i pár hraček, se kterými si všechny hrály.

11. Věnují se vaše děti sportům? Jakým a jak je k ním vedete?

Ano, hlavně chlapci, nejraději hrají fotbal. Jelikož máme před domem sportovní hřiště, kluci tam tráví nejvíce svého volného času. Jinak v létě i v zimě chodíme bruslit, plavat a jezdíme na kole. Manžel je sportovně založený, takže velmi důkladně dohlíží, aby děti v době počítačů "nezakrněly" :-). Jinak se naše děti se od malička věnují hře na nějaký hudební nástroj - klavír, housle a zpěv.

12. Jakým způsobem cestujete např. na dovolenou nebo na výlet?

Na dovolenou každý rok cestujeme na Slovensko na celé dva měsíce. Máme sice devítimístné auto,ale tam už se všichni nevejdeme. Vloni, a bude tomu tak i letos, se rozdělíme na dvě skupiny. Manžel pojede s jednou skupinkou dětí autem a poveze i zavazadla, a já s druhou částí dětiček pojedu vlakem.

13. Velká rodina si určitě žádá velké oběti. Máte někdy alespoň chvilku pro sebe?

Když potřebuji chvilku pro sebe, tak si ji udělám. Zajdu si ke kadeřnici, nebo se sejdu s kamarádkou, ale nejvíce času trávím s dětmi. Baví mě starat se o děti, o domácnost. Někdy samozřejmě potřebuji také úplně vypnout, a to mám nejlepší příležitost večer, když už děti spí, sednu si, něco si přečtu, nebo si pustím nějaký film, hudbu.

Moc děkujeme za rozhovor a přejeme Vám i vaší rodině hodně štěstí!