Komu (z)voní plena 14 - Zásnuby
Dnes toho mám na srdci opravdu hodně. Za prvé, stále nemám asi polovinu dárků. Za druhé, pořád nevím, kdy mě konečně napadne, co těm zbývajícím nešťastníkům koupit. Za třetí, kde vezmu čas se někam vypravit? H. se ke všem mým úzkostem a obavám staví velice nevzrušeně. Už přes 14 dní se ho neúspěšně snažím integrovat do předvánočního procesu, ale chlapec má, zdá se, hroší kůži. A já mu to v duchu závidím. Prostě klasická Nedvědovic litanie na téma „holky těžší to maj…“
Navíc jsem nevyhrála v soutěži o cestu na zimní olympiádu do Vancouveru, což absolutně nechápu. Přitom jsem věděla, že místní obletovanou pamětihodností jsou parní hodiny. Ach jo. To už je můj osud, že nikdy nic nevyhraju. Dneska se to potvrdilo, když můj příspěvek nebyl vybrán ani ve vánoční soutěži o kredit v nejmenovaném obchodním domě. Přitom to bylo brilantní pojednání o konzumním životě v době globalizace, přesně balancující na hraně mezi kontroverzí a zdvořilostí, které umně využívalo klasická vánoční klišé, aniž by ovšem sklouzlo do laciné banality. To vše v pouhých třech větách. Bohužel, porotu to zjevně neoslnilo. Což je škoda, protože už jsem plánovala, jak za utržený kredit pořídím nový potah na gauč, který nepřežil intenzivní měsíční kontakt s H. zadnicí (H. mi kouká přes rameno a dožaduje se upřesnění, že nešlo o znečištění, ale poškození mechanického původu). Mimochodem, ukázalo se, že H. během svého povalečského období nepřibral, ale shodil pět kilo! To taky nechápu.
Celý týden by se prostě dal označit jako nehodný zmínky, nebýt toho, že mě H. včera večer mezi přípravou kaše pro Chava a mytím nádobí opět požádal o ruku. Tentokrát mě zaskočil tak dokonale, že jsem řekla ano. Své udělal i nádherný prsten, který mě doslova omráčil způsobem, kterým až hypnoticky lámal světlo. Skoro by se dalo říci, že zářivě modročerveně blikal. Oněmělá úžasem z té krásy jsem padla H. do náruče a po tvářích se mi koulely slzy štěstí. Bude ze mě nevěsta! I Chavo se radostně kýval ze strany na stranu, jakoby tušil, že se právě stalo něco velkého. Ano, je konec s máminým divokým, nespoutaným já, které se umně vyhýbalo všem společenským konvencím a opovrhovalo svatebními zvony. Už brzy se ze mě stane paní Chavová a naše rodina bude konečně úředně posvěcená.
Jen nevím, jestli ten klenot všech klenotů zvládnu nosit na prstě až do svatby. Naštěstí mi ho Chavo někam zašantročila, takže teď určitě potrvá pár dnů, než se najde, a pak se uvidí. Teda pokud ho Chavo nespolkla...
VESELÉ VÁNOCE!"
Přidat komentář