Komu (z)voní plena 15 - Vánoce
Tak už je to tady, jako každý rok - Vánoce. Svátky klidu a pohody, pro Dorotku už druhé. Ty první si zas tak moc neužila, přeci jen měla ve třech měsících jiné starosti než vstřebávat sváteční atmosféru s dárky a koledami a cukrovím a stromkem... Ale tentokrát jsme se rozhodli, že vánoční svátky podřídíme našemu malému Pinochetovi.
Je trochu rozdíl, pokud Vánoce trávíte jen sami ve dvou, nebo jste u rodičů, kteří mají vše pevně pod kontrolou a harmonogram štědrovečerního večera jede přesně podle hodinek a roky zaběhnutých notiček. My jsme se rozhodli štědrovečerní večeři, stromek a předávání dárků uspořádat u nás a pozvat rodiče nás obou a dokonce i naše sourozence s partnery. Celkem tedy deset dospělých a náš Chávo. Docela velké sousto na vánoční amatéry.
Nakonec jsme ale všechno zvládli, hlavně díky tomu, že i já jsem přispěl nemalou troškou do vánočního mlýna. Po obědě (samozřejmě postním s přesně třemi kaloriemi) jsem si s Chavem na necelou dvouhodinku schrupnul a pak jsme se spolu vypravili popřát našim známým. Jen co jsme se vrátili, už byl pomalu čas vložit řízky do olejové lázně, navěsit prskavky na stromeček a připravit vše pro to nejdůležitějsí - pořádné vánoční překvapení pro naši dceru, kvůli které jsme to vlastně celé podstupovali. Když se hosté začali scházet, tušila už, že dnešní večer se slaví něco speciálního!
Po výborné večeři a několika lahvích skvělého vína z dědových zásob dozrál čas na Ježíška. S kamerou jsem se přesunul do vedlejší zhasnuté místnosti, kde děda č.1 zapálil postupně celkem 15 prskavek a děda č.2 zvonil na kouzelný zvoneček. Přesně ve chvíli, kdy hustota kouře v místnosti dosahovala hodnoty průhlednosti mlhy u rybníčka Brčálníka, vstoupil Chavo za doprovodu obou babiček a po krátkém úsměvu se dal do hlasitého pláče. Přeci jen rychlá oxidace dusičnanu barnatého (podobnou chemikálii najdete snad jen v yperitu a semtexu) způsobila slzení nás všech a my museli místnost se stromkem a dárky rychle opustit a dlouho větrat. Chvilku čekání zahnalo několik sklenek slavné meruňkovice z Hrušek a my jsme si příchod ke stromku mohli zopakovat podruhé. Dorotka zářila štěstím, konečně pochopila, proč byl dnešek tak trochu výjimečným (normálně ji nenecháváme se dívat na krtkova dobrodružství pět hodin v kuse). Rozbalovala jeden dárek za druhým a pokaždé vyjadřovala svoje nadšení mocným hýkáním. Dědečkové se houpali do rytmu koled, hýkali podobně jako Chavo, babičky zpívaly dvojhlas, K. byla štěstím bez sebe a dojatá, vzduch voněl po meruňce, purpuře a dusičnanu a i já byl šťastný, že jsme se všichni sešli a udělali si krásný Štědrý večer.
Téměř polovinu Chavových dárků tvořily hudební nástroje od dechových přes strunné až po bicí a druhou polovinu různé dopravní prostředky jak na souš, tak na sníh. Když si to tak zpětně rekapituluji, ani jeden dárek nám rozhodně k nějakému velkému klidu nepřispěje. Možná jsme jí radši měli dát přenosný DVD přehrávač :-)
Doufám, že jste si Vánoce užili tak jako my. Já, K. i Chavo vám přejeme hodně štěstí v Novém roce!
Přidat komentář